Co je tedy nyní Schönstatt?  

Mnozí se ptají:  Co je tedy vlastně Schönstatt? Místo? Hnutí? Spiritualita? Cesta? To vše.

Abychom porozuměli nějaké monumentální stavbě, je důležité, znát jejího architekta a vnější okolnosti, za nichž byla postavena. Proto není nedůležitý okamžik, v němž Schönstatt vznikl.

Bylo to v říjnu 1914.

Klíčový rok, který do historie uvádí počátek neslýchané změny. „Byl jsem svědkem“ – jak říká britský teoretik kultury a filozof historie  Arnold Toynbee – „první etapy světové revoluce, která začala v roce 1914 a od té doby se nezadržitelně rozvíjela dál.“

V dopise, který napsal pár dní před svou smrtí v září 1968, v roce studentské revolty, pater Kentenich podtrhuje skutečnost, že historie Schönstattu a historie nejnovější doby začaly s rokem 1914, „protože tím začal velký převrat ve světě a v církvi, který dnes dospěl k určitému vrcholu …“ Od roku 1914 jsme se měrou rostoucí rok od roku skrze naši úmluvu lásky s Pannou Marií smysluplně zavazovali k heslu:  S Pannou Marií v radostné naději a s vědomím vítězství do nejnovější doby …“

Schönstatt – místo

„Schönstatt“ , tak jednou vysvětluje sám pater Kentenich rodinám v USA, se skládá ze slov schön“ (krásné) a „Statt“ (místo), tedy: „ein schöner Ort“ = „Eyne schoene Statt“ stojí v první původní zmínce.  Schönstatt, krásné místo.

Šedesát kilometrů od Bonnu, kde Mosela ústí do Rýna, leží Koblenc, který ve svých počátcích  pochází od Římanů. Sedm kilometrů severně odtud leží na východní straně Rýna malebné městečko Vallendar se svým krásným městským jádrem. Na kraji městečka Vallendar, kde se otvírají směrem k Rýnu údolí tří potoků, působil pater Kentenich od roku 1912 jako „spirituál“, jako duchovní průvodce žáků  ve  studijním  domově.  Nabádal je,  aby  sami  sebe  vychovávali

v „pevné, svobodné, kněžské charaktery“.

V dubnu 1914 mladí studenti založili Mariánskou kongregaci. V červenci téhož roku jim byla dána k dispozici malá kaplička v údolí, zasvěcená archandělu Michaelovi, která už delší dobu nebyla využívána.  Sloužila jako místnost pro odkládání zahradnického nářadí. Ve své přednášce 18. října 1914 představuje pater Kentenich mladým studentům svou „tajnou zamilovanou ideu“, tj. „smělou myšlenku“:  „Chtěl bych rád z tohoto místa udělat  poutní místo, místo milosti pro náš dům a pro celou německou provincii, a možná ještě pro další využití. Všichni, kteří sem přijdou, aby se modlili, mají zakusit nádheru Panny Marie …“

18. října 1943 byla v Nueva Helvecia, Uruguay, vysvěcena první věrná kopie Původní Schönstattské svatyňky. Tím v celém světě započalo zmnohonásobení svatyněk; dnes je jich bezmála 200.

Tato zvláštní přítomnost Matky Boží Panny Marie na konkrétních místech – to je na svatyňkách to podstatné – nachází od roku 1965 v rodinách další rozšiřování jako domácí svatyňky.

Schönstatt – rodina 

Rodinou se míní otec, matka, děti, sourozenci. Malý i  velký svět osobních vztahů, zážitků, zvyků. Společná historie, ideál, hodnoty, cíle.

Schönstatt měl od počátku Matku. Tuto obdivuhodnou ženu, která jako Matka Boha zároveň dostala za úkol, být Matkou lidí:  Panna Maria v Schönstattě platí za Zakladatelku, Královnu a Vychovatelku.

V průběhu doby ze svatyňky zjevila své krásy. Stovky a tisíce lidí o tom mohou podat svědectví. Na začátku druhé světové války, při slavnosti stříbrného jubilea založení, pater Kentenich napsal:

„Co velkého a cenného jsme během této doby na tomto svatém místě mohli přijmout, je v bezprostředním spojení s Matkou, Paní a Královnou Schönstattskou. Ona je prostě dar Boží moudrosti, dobra a všemohoucnosti, který 18. října zvláštním způsobem dal Bůh naší rodině a skrze ni znovu i světu.“

Od začátku byl v Schönstattu Otec jako nástroj Matky Boží Panny Marie. Muž  velkých, jasných cílů, rozhodnutý a závazný. Kněz, který znal své lidi a zajímal se o nejmenší maličkosti jejich života.

Když byl jmenován spirituálem, duchovním průvodcem a vedoucím, popsal ve své nástupní přednášce svůj základní postoj: „Tímto se vám dávám zcela k dispozici se vším, čím jsem a co mám:  moje vědění i nevědění, mé konání i nekonání, především ale mé srdce“. Schönstatt je velká sourozenecká rodina. Toto sourozenectví přesahuje krevní příbuzenství. Je to sourozenectví, založené v Kristu a Panně Marii a slouží k opravdové osudové provázanosti všech těch, kteří se od 18. října dali pojmout do úmluvy lásky.

Schönstatt – misie 

Tím, že zvláštním způsobem přebírá poselství Panny Marie, přiměl nás Schönstatt také k poslání pro církev ve světě dneška.  Neboť Panna Maria a církev patří nerozdělitelně dohromady,  s Pannou Marií jako modelem a Matkou církve.

O tom přináší svědectví nápis, který chtěl mít zakladatel vytesaný na svém náhrobku:  „Dilexit Ecclesiam“ = „Miloval církev“.

Schönstatt – cesta  

Jako církev je i Schönstatt stále na cestě, na cestě k Otci, v nasazení pro jeho Království na tomto světě, až nastane „nové nebe a nová Země“  (viz 2 P 3,13)

Zatím co se blíží 100. výročí založení, jde o to, zůstat věrni původnímu duchu, který je ztělesněn především v osobě zakladatele. Současně stále znovu hledá, jak se přizpůsobit různým střídajícím se lidem, kulturám, dobám a poměrům ve větší flexibilitě. Přitom to zdůrazňuje originalitu každého jejího člena, každé skupiny a kultury. Snaží se, každého obohatit skrze svou historii a tradici, a současně skrze stále nový příspěvek svých členů zůstat v trvalém růstu.

Proces, který neprobíhá bez napětí a potíží. To je cena za ztělesnění křesťanství, které by se chtělo stát solí světa a světlem světa - dnešního světa.

P. Esteban Uriburu